Stavíme RetroPCbestii

Z OldComp Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Stavíme RetroPC bestii s přidanou hodnotou


Předmluva:

Jak už to tak poslední dobou je, retro mánie se dotkla i dlouho nenáviděné PC platformy (no nenáviděné – asi tak, jako že Miley taky nesnášíme, ale na její vyprsené klipy se nejeden z nás mastodontních heteráků koukne). Nostalgici tak často začnou přemýšlet, která to sestava by pro ně byla nejvhodnější. Někdo chce XT, jiný zatouží po 286tce s VGA grafikou, další chtějí 386 nebo 486tku. A pak jsou tu ještě tací (jako jsem já), kteří by rádi díky nedostatku místa PC, na kterém si zahrají hry od roku 1987 až po, dejme tomu, 2000. A protože PC využívá nejeden sběratel oldcompů i ke krmení disket (ti šílenější i kazet) pro své miláčky, mohlo by umět i toto. A to už je vpravdě úkol nelehký.

I já byl před něj postaven. Ve svých telecích letech jsem prošel snad cokoliv od 486tky s DOSem, až po Duron s WinXP. V celé této post/preAmiga éře jsem se nahrál her, po kdečem toužil (víc Ram, lepší zvukovce, kvalitnější grafice, 3D akcelerátoru, atd.), projel programů – no škoda mluvit. Známe to asi všichni. A protože mám doma kdejaký stroj a místa není nazbyt, nemohl jsem si dovolit mít z každé doby nějaký ten kus postavený. Halt místo bylo jen na jeden a musel umět všechno. V té chvíli začalo dvouměsíční tápání, během kterého jsem utratil spoustu peněz, věnoval tomu nemálo času a když už jsem konečně u cíle, podělím se s Vámi o své zkušenosti, abyste byli případných útrap ušetřeni – někdo si jimi ale rád projde. Tací můžete použít jednotlivé kousky tohoto návodu jen jako jakýsi hintbook(*2).


  1. Ujasňujeme si priority

    Jak už jsem napsal v předmluvě, námi postavené RetroPC by mělo být širokozáběrové a zvládat vše od DOSu a starších her, přes Win98 pro novější hry, až po Win2000 nebo XP (osobně doporučuji ta XPčka), pod které je výborný program OmniFlop, kterým zapíšete diskety pro neuvěřitelné množství nejrůznějších počítačů.

    To vše samozřejmě v té nejlepší kvalitě a bez kompromisů. Když si budu chtít zahrát Stunts nebo Prince of Persia, musí být tyto hry k dispozici do pár desítek vteřin. Jakmile dostanu chuť na první Half-Life, Soldier of Fortune nebo druhého Kváka, platí pro ně to samé. Tak směle do toho.

  2. Vybíráme desku

    Netradičně začneme výběrem motherboardu. Ten nám totiž určí, jaký case a zdroj budeme později potřebovat. Ideální je nějaká BabyAT. Nejenže se vyhneme nešvarům, které přinesly ATX zdroje (především nutnost držet power 5 vteřin, když chceme PC vypnout – a komu z nás se už hodněkrát v takové situaci stalo, že po daném vypnutí a puštění power tlačítka, se stroj opět zapnul), ale takový 125W AT zdroj nám nakrmí vše, co budeme potřebovat a tím pádem ušetříme něco peněz za elektřinu (jsme moderně EKO, ne?). Ale i vyznavači ATX si přijdou na své, o tom žádná – v nějakém e-shopu si pak můžete koupit vymazlený case za pár stovek a udělat si tak i vizuálně pěkný stroj.

    Vzhledem k požadavků, které jsou zmíněny výše, se omezte na desky se Super Socket 7. Obvykle obsahují dostatečné množství PCI i ISA slotů, které rozhodně budeme potřebovat. Zároveň se podívejte, jaké procesory podporují (viz vhodný procák dále) a hlavně – to je nejdůležitější – kde se na nich nachází socket pro procesor, případně jiné vystouplé komponenty. Není nic horšího, než si koupit desku a později zjistit, že Voodoo SLI konfiguraci si nezařídíte, protože díky blbě umístěné patici pro procesor zapojíte jen jednu dlouhou kartu.

    Mé osobní doporučení zní:

    AT Deska - TYAN 100AT (S1950) – nejenže obsahuje na tu dobu výkonný VIA MVP3 chipset, 1MB L2 cache, 4 PCI a 4 ISA sloty, ale umí až 384MB RAM (pro XP jako dělané), má i AGP slot (poněkud blbě umístěný a tím i obtížně využitelný – jenže AGP nemá v RetroPC co dělat) a hlavně nic neblokuje 3 PCI sloty. Drobnou nevýhodu je, že CPU socket blokuje pro dlouhé karty 3 ISA sloty, nicméně dlouhé bývaly snad jen zvukové karty a tu vám tedy jeden slot bohatě zůstává. Je až k neuvěření, co všechno se klukům a holkám z TYANu podařilo narvat do BabyAT formátu. Kromě výše zmíněného jsou to 3 DIMM 100 sloty, 2 SIMM sloty, 2xIDE s UDMA, 1xFDD, 2x serial, 1xECP/EPP LPT (čili v pohodě připojíte i C8-bit disketovky), IR, PS/2 port pro myš (nutno vyvést kablíkem z desky) a 2x USB včetně podpory USB klávesnice přímo v BIOSu (na připojení DIN keyboardu se v případě „nenutnosti“ retro klávesnice můžete vyprdnout). Jako CPU můžete použít cokoliv, co se dá nacpat do Socketu 7 – od normálního Pentia až po AMD K6-3. Deska navíc podporuje i ATX napájení, čili nejste úplně odkázáni na AT, pokud ho nemáte rádi. Nevýhodou ale je, že pokud použijete moderní case, tak budete hodně zápasit s umístěním desky.

    ATX Deska – ASUS P5A – jedná se o opravdu krásnou desku, která se svými rozměry a rozložením konektorů hodí i do moderních ATX casů (pokud k ní nebudete mít zadní plech, tak se budete muset obejít bez něj a tím trochu větrat). Nemá sice SIMM sloty, ale do stávajících 3 DIMM osadíte s trochou snahy a neoficiálním (tedy upraveným oficiálním) BIOSem dáte až 1,5GB paměti (768MB s originálním BIOSem). Problém s množstvím paměti je díky použitému ALI chipsetu – ten umí cachovat vše umístěné pouze do 128MB. Jakmile tuto hranici potřebné paměti překročíte, systém se zpomalí. Úžasné je, že máte k dispozici 5 PCI slotů, kterým nic nebrání a tak nemusíte hlídat délku karet. Nevýhodou jsou pouhé dva ISA sloty, přičemž dlouhou kartu dáte jen do jednoho z nich. U druhého překáží piny pro připojení Speakeru, Restu, Poweru, IDE diod, atp. Deska má pouze 512kB L2 cache, což ale u 80% softwaru ani nepocítíte. AGP slot je také umístěný rozumně, což je fajn, ale pro DOS ne moc vhodné (viz níže u výběru grafické karty). Deska osahuje 2x PS/2 konektory pro myš a klávesnici – tím odpadá shánění klávesnice s DIN konektorem. Opět do ní dáte veškerá CPU od P1 66Mhz, až po AMD K6-3. Bus Speed má oproti TYANu až 120Mhz (oproti 100), nicméně to stejně nevyužijeme díky použitému procesoru. Dle manuálu umí i 125 a 133Mhz, ale na těchto hodnotách je deska krajně nestabilní. Overclocking si tedy moc neužijete. Navíc DIMMy jedou vždy maximálně na 100Mhz. 2x USB je samozřejmostí, stejně jako 2x COM a 1x LPT. Trochu zamrzí absence jumperu na reset CMOS. Nezbývá, než vyndat baterku a čekat a čekat... Závěrem se sluší dodat, že od P5A existuje i BabyAT verze s třemi PCI a dvěma ISA sloty. Na plnou délku ale využijete jen dva PCI sloty a jeden ISA. Také nesmíte divočit s výběrem grafické karty do AGP slotu (kdybyste ji chtěli). Voodoo3 tam nenarvete.

  3. Vybíráme CPU

    Je jasné, že CPU bude do Super Socket 7. Navíc bude muset splnit několik podmínek: skvělá podpora pro DOS i staré programy (čili žádný RT200 bug), výborný výkon pro 3D hry pod Win98SE a zároveň utáhnout bez kompromisů Windows XP SP3. Po dlouhém pátrání jsem zjistil, že jediné CPU splňující všechny tyto podmínky, je AMD K6-2 450-500Mhz. To samé platí i pro K6-3 na stejných frekvencích. Jakékoliv rychlejší AMD už trpí RT200 bugem. Pomalejší zase bude bolístkou pro XPčka i náročnější hry blížící se roku vydání 2000. Kdo by argumentoval, že místo toho použije PII na 266Mhz nebo nějaký Celeron, vězte že na nich RT200 bug je. To samé platí pro Cyrixy z té doby (ale to je jako masturbovat nad fotkou Haliny Pawlovské - výsledek tam je, ale poblijete se desetkrát). AMD K6-2 500Mhz má i další nespornou výhodu. Jakmile mu vypnete L2 cache, výkon klesne na úroveň 486DX2/50Mhz. Při vypnutí L1 cache jedete jako 386DX/33Mhz. A to vše zvládnete jen drobným zásahem v BIOSu. Tak tedy nehrozí, že i blbě naprogramovaná stará hra poběží nehratelně rychle. CPU pro sociálně slabé se tedy po letech dostává na výsluní.

  4. Vybíráme grafickou kartu

    Zde to bude záležet na preferencích každého. Samozřejmě ISA grafiku nedoporučuji, ale pokud na ní budete trvat, najděte si nějakou s 2MB VRAM. Být ultraretro je fajn, ale Winy v 800x600 v šestnácti barvách je zkrátka zlo. Osobně doporučuji nějakou tu grafiku z řady S3. Například Trio3D nebo ideálně Virge. Dle mého dlouhodobého pozorování jsou S3 karty nejvhodnější na provoz DOS her a aplikací. Nikdy jsem se nesetkal s rozsypanou grafikou a umí i nejrůznější X módy. Kvalita 2D zobrazení je též na vysoké úrovni. Jako „bonus“ získáte podporu S3D v těch cca dvaceti hrách, které 3D akceleraci na S3 kartách podporují. Jestliže máte kartu osazenou 4MB VRAM, získáte i Direct3D podporu - ale není moc o co stát. Lepší je připořídit nějaký ten dedikovaný 3D akcelerátor...

  5. Vybíráme 3D akcelerátor (*1)

    Hodně z nás trpí Voodoo syndromem z dob, kdy jsme nad těmito kartami slintali, ale finance se ne a ne na ně sejít. Dneska je situace o mnoho lepší a Voodoo2 karty se dají sehnat od 6ti do 15ti stovek. Za těch 6 stovek dostanete kartu „netestovanou a bez záruky“. Mnohdy ji ale stačí prohřát a funguje. Za 12 až 15 stovek máte jistotu (jakous-takous), že karta bude funknční a ozkoušená. Voodoo2 je svým způsobem nadčasová karta, ve SLI módu zvládá i Half-Life 2 (samozřejmě ve spolupráci s výkonným procesorem, ne s K6kou) a v 12MB verzi je připravená i na hry z roku 2000. Kdo chce, může si udělat i SLI konfiguraci (propojené dvě Voodoo2 karty). Je ale třeba dbát na to, aby obě karty byly stejné, tj. od stejného výrobce se stejným množstvím VRAM. Tím předejdete problémům s nekompatibilitou karet, kterou se snaží vyřešit FastVoodoo drivery, ale nejsou samospásné. Mě se například kombinace STB a Creative V2 karet nepodařila rozchodit ani s nimi.

    Kdo je méně náročný, vystačí si klidně i s Voodoo1 kartou. Rozhodně nedoporučuji Voodoo Rush (a to ani v 6MB verzi). Na K6 je to hodně slabá karta, která se spíš hodí pro rychlé 486 a nějaká ta první Pentia. Kdo má málo PCI slotů, zřejmě sáhne po Voodoo Banshee, která obsahuje 2D i 3D. Kvalitu a kompatibilitu 2D ovšem nemám ověřenou, protože tuhle kartu jsem nikdy neměl.

  6. Vybíráme zvukovou kartu

    Tady máte výběr prakticky libovolný. Výhodou je kompatibilita se Sound Blasterem a Adlibem - především kvůli starším hrám. Já osobně sáhnul po SB16, s kterou nemají problém ani Windows XP. Nenároční uživatelé doma vytáhnou nějaké no-name prskátko, fajnšmekři zase GUSe (a užijí si všechny problémy, které přináší).

  7. Vybíráme case a zdroj

    Dneska se lze spokojit s MiniAT (pro BabyAT board), který seženete za pár stovek na aukčních serverech i se zdrojem. DVD, 5,25“ i 3,5“ mechanika se tam vejdou, nějaký 40-80GB disk také (neobracejte oči v sloup, místo na 10GB disku dojde jako prd). Vhodně zvolený desktop case pojme to samé, akorát se vám v něm bude blbě manipulovat při výměně nějakých komponent. Čili pokud jste se rozhodli pro AT zdroj a desku, nechcete aby počítač zabíral spoustu místa, tak hurá sledovat aukce.

    V případě ATX to máte mnohem jednodužší. Můžete použít nějaký case, co se Vám válí doma a nebo si nějaký pěkný koupit v e-shopu i se zdrojem.

  8. Vybíráme zbytek

    DIMMy asi doma vyštracháme všichni, stejně jako chladiče a větřáčky na CPU (kdo ne, tak se koukejte v obchodech po těch 5x5cm). To samé platí pro disketovky, HDD (obě výše zmíněné desky umí až 120GB IDE disky) a další drobné komponenty, jako jsou síťovky, SCSI řadiče a podobné kravinky. Protože Voodoo2, harddisk i CPU celkem topí, doporučuji ještě alespoň 8cm větráček do bočnice, který bude tahat horký vzduch ven. Jestliže něco z toho nemáte, poptejte se na Oldcomp.cz nebo zkoukněte aukční servery. Kabeláž seženete nejlépe v nějakém e-shopu.

  9. Speciální dodatek - CF karty - ano nebo ne?

    Mnohé tunily starých compů jistě napadne, že by mohli v rámci tichosti a úspornosti použít nějakou tu CF kartu. Problém je, že valná většina CF se na IDE stále identifikuje jako výměnné médium, což může dělat neplechu. Dokud používáte jen DOS a nebo generické IDE drivery pod Windows, je to celkem na pohodu. Windows XP a nebo drivery přímo od výrobce desky rozchodíte ale jen po speciální úpravě CFky, viz návody na netu. Ne každému se do takového procesu chce. Čili normálni disk je ideálnější a CFku si nechte na rychlé přenášení souborů mezi compy (USB je na obou deskách jen 1.0 - přenést třeba 4GB dat se rovná klouzání holým zadkem po skále).

  10. Instalujeme software - předmluva

    Následující postup nebude krok-po-kroku návod. Předpokládám jistou znalost práce v BIOSu i DOSu. Nebudu vysvětlovat, kde najdete nebo jak vytvoříte AUTOEXEC.BAT atp. Ani, co je to command line, či jak se přepínat mezi disky.

    Doporučuji postup instalace - DOS - Win98SE - WinXP SP3. Držet se ho ale nemusíte, pokud máte jinou osvědčenou metodu a nebo nechcete od retro PC vše, co já.

  11. A jedeme na ostro - DOS a Win98SE

    Disk se dá připravit všelijak, klidně i na jiném PC. Osobně jsem zvolil 80GB disk, který jsem si rozdělil na 4 oddíly. První, bootovací o velikosti 3GB, na kterém se budou později nacházet i Win98SE. Kromě toho jsem na tento oddíl „C“ umístil i všelijaké programy z dob dávno minulých, jako NC, Cybex Shell, Fast Tracker II, DPaint 2E a další. Další, 32GB oddíl jsem vyhradil hrám. Třetí je 3GB na „data“ - MODy, MIDI, obrázky, dokumenty, atp. No a poslední, největší je pro WinXP a image disket pro mé další compy. Ten nechce nesformátovaný. Jako NTFS ho připravíte až během instalace XPček. (ostantní oddíly vytvořte jako FAT32)

    Obě základní desky umí bootovat z CD-ROM, proto nemusíte brečet, že si nemáte kde nahrát instalační diskety s DOSem. Ostatně DOS si nainstalujte z CDčka Win98. Kdybyste si předtím nainstalovali například 6.21 a následně provedli nahodili Win98, dočkáte se u přidružených programů ve většině případů hlášky „Tato verze není kompatibilní s použitým systémem MS-DOS“, nebo jak přesně zní...

    Jak jsem zjistil, tak FDISK z Win98 DOSu nemá rád disky nad 40GB - neumí je určit. V takovém případě si stáhněte disketu se SuperFDISKem a rozdělte disk s jeho pomocí. Nebo můžete použít nějaké live distro linuxu, které máte po ruce. Komu nevadí zdlouhavé načítání instalace WinXP, může použít k rozdělení disku i jeho oddílovací soft.

    Jakmile máte DOS na disku, votuněný autoexec.bat a config.sys dle své chuti a všechny programy, bez kterých nemůžete žít, nainstalujte Win98SE. Tyto winy se naží tvářit, že s DOSem už nemají ale vůbec nic společného. Dokonce po instalaci začnou bootovat rovnou a vy se budete děsit, že je celé DOSové šílenství v háji. Nebojte. Stačí drobný zásah do MSDOS.SYS. Otevřete ho v textovém editoru a změňte řádek BOOTGUI=1 na hodnotu 0. Uložte, restartujte a opět máte zpět krásně bootovací DOS menu s několika konfiguracemi (pokud jste si ho vytvořili).

    Nespornou výhodou je to, že hodně z tehdy používaných programů a her ještě na internetu najdete. Nezapomeňte na packery, jako je RAR, ZIP, ARJ, atd. Stejně dostupné jsou i ovladače pro Win98SE vč. podpory pro USB. Jen Windows Update už u Win98 nefunguje. Místo toho si stáhněte nějaký ten neoficiální service pack, DirectX9 a KernelEX (ten slouží ke spuštění programů, který je určený pro WinNT/XP).

    Na antivir se můžete pod Win98SE relativně vybodnout. Kdo chce mít úplný pocit sucha a bezpěčí, ten se tímto řídit nemusí. Ale počítejte se znatelným úbytkem výkonu a volné RAM (na 256MB Ram to zas tolik nezamrzí, na 128MB se brzy uswapujete). Na internet lezu přes Firefox už cca půl roku a zatím jsem nic nechytil. To vím proto, že každý měsíc provedu kontrolu pomocí asistenčního CD s antivirem, který si aktuální databázi stáhne z netu.

  12. Krok poslední - instalace Windows XP

    Inu tady bych se na chvíli zastavil. Jistě nejden z vás bude koketovat s tzv. lite verzemi 32bitových WinXP. Osobně spíš doporučuji nainstalovat plnou verzi (bez ohledu na to, že tyto pirátské všeobecně šířené lite verze mohou, ale nemusí, obsahovat nějaký ten nechtěný bordel) a až posléze odinstalovat vše, co Vám překáží. Instalaci provedeme z Win98. S největší pravděpodobností se po spuštění instalátoru objeví hláška že „Nelze provést upgrade“. Ale možná také ne. Tak či tak se ujistěte, že kliknete na podrobné volby instalace a tam zaškrtnete „Disk pro instalaci zvolím sám“. Na disk se následně nakopírují soubory, které potřebuje setup a dojde k restartování. Následně zvolíte nenaformátovaný oddíl F (dle příkladu výše) a necháte ho quick formátnout na NTFS. Až na pár drobností si dál setup poradí bez Vás. V průběhu tohoto procesu se může (alespoň mě se na K6-II tak stalo) ukázat chybové hlášení tvrdící, že použitý CPU neobsahuje nějakou potřebnou instrukční sadu. Stačí tuto chybovou hlášku cca 3x odkliknout a vše funguje dál, jak má. Takže žádný děs.

    Protože WinXP opravdu používám na takto nevýkonném stroji pouze k nahrávání disket, je dobré upravit BOOT.INI, kde jako default zvolíte „C:\“ a zkraťte čekací čas automatické volby tak na 3 vteřiny. Jakmile budete chtít spustit WinXP, překlepnout volbu stihnete. V opačném případě se nemusíte klávesnice ani dotknout, protože odpočet stejně jede od čísla 2 :-)


Seznam programů, které byste si měli nainstalovat:

DOS - ovladač myši, souborový manager (Volkov, Norton, Cybex Shell, atd.), prohlížeč obrázků (QPEG, PictView...), přehrávač hudby (FastTracker II, lameMP3...), packery (RAR, UC, ARJ, ZIP, ZOO, LHA...), manažery XMS/EMS (stačí EMM386, pozor - QEMM umí alokovat max 64MB RAM) a aktivovat HMA. (další navrhněte)

Windwows 98 - prakticky to samé, co výše, akorát ve Win alternativách. MesaFX a další užitečné tweaky pro Voodoo2, pokud jste si ji pořídili.

Windows XP - Omniflop a CPCDiskXP pro krmení dalších počítačů.


Užitečné odkazy:

www.3dfxzone.it - drivery, utility, tweaky a patche pro 3DFX karty

www.winpack.org - service packy a vylepšení pro Windows 98SE/Gold/ME

www.bootdisk.com - název stránek mluví za vše

www.myabandonware.com - jedna z mnoha a mnoha stránek se starými hrami

www.oldversion.com - dtto, ale s programy (Winamp 2.95 byl stejně poslední pořádná verze)



*1 - Kdo nepotřebuje Glide a stačí mu Direct3D a OpenGL, samozřejmě může výběr samostatného 3D akcelerátoru vynechat a místo toho si pořídit nějakou Rivu TNT/TNT2 do PCI slotu.

*2 - Jednotlivé body se mohou postupem času doplňovat o nějaké informace, které mě nenapadlo zprvu zahrnout.