Amiga 500

Z OldComp Wiki
Přejít na: navigace, hledání

Šablona:Infobox computer

Amiga 500, také známá jako A500 (nebo pod kódovým jménem "Rock Lobster"). Jedná se o první 16/32bit Amigu zaměřenou na domácí použití. Byla představena na CES v lednu 1987 společně se svou profesionální sestrou Amigou 2000. Jedná se o přímého soupeře pro Atari 520ST (je založena na stejném procesoru se stejnou velikostí paměti, ale má navíc zákaznický chipset, lepší zvuk i grafiku) a nejprodávanější z řady Amiga od Commodore. Hodně domácích uživatelů si jí oblíbilo jak pro její základní vlastnosti (jako herní stroj), tak pro možnosti rozšíření (různé CPU karty - tzv. turbokarty, MIDI, samplery, video digitizery, atp.).

Vydání

Přestože cena Amigy 500 na koci roku 1987 atakovala hranici 700 liber, o dva roky později již stála jen 400 liber v tzv. Batman Packu (přiložená hra). Toto snížení ceny pomohlo Commodoru prodat během roku 1989 víc jak milion kusů A500.

Na konci roku 1991 nahradil Commodore tento model "vylepšenou" A500+. Její prodeje však nenaplnily očekávání (i díky tomu, že mezi uživateli se šířily nepodložené zprávy o nekompatibilitě se starými hrami) a tak se stalo, že v určitou chvíli mohli zájemci zakoupit "horší" A500 za stejnou cenu, za jakou byla prodávána A500+. Tato situace se především projevila v naší republice, kde byl masový nástup 16bit počítačů opožděný oproti západním zemím. Tento nesoulad vydržel až do roku 1992, kdy již bylo možno zakoupit A600 i A1200 za poměrně příznivé ceny.

O Amigu 600, nebo-li A600 byl minimální zájem (IDE řadič nebyl doceněn a naopak si uživatelé stěžovali na chybějící numerickou klávesnici). Amiga 1200 se během pár měsíců dala přes Annonci koupit i za 18 tisíc, což bylo jen o 5 tisíc víc, než za kolik se prodávala A500 i s monitorem. Nicméně, protože se Amiga dala připojit na obyčejnou televizi, mezi uživateli to způsobilu další vlnu nedůvěry vůči kompatibilitě. Navíc nastupovala doba PC, které díky své modulárnosti dohnaly Amigu v grafických i zvukových schopnostech a začaly ji předhánět svým výpočetním výkonem.

Popis

Commodore s Amigou 500 přistoupil na tzv. keytop, který si už ozkoušel u Commodore 128. Namísto oddělené klávesnice od samotného počítače, vměstnal vše do poněkud vyšší klávesnice. Z retrospektivního hlediska a s nastupujícími All-In-One řešeními vlastně předběhl svou dobu (a nejen v tomto). Jako základní procesor byla použita Motorola 68000, někdy též nazývaná M68k taktovaná na 7,14Mhz (NTSC verze Amigy 500 byla o něco rychlejší, ale na úkor chybějících 56 řádek v obrazu). Rozlišení se pohybovalo od 320x256 do prokládaných 704x576 (1024x512 v pozdějších verzích s ECS chipsetem). Počet použitých barev v jednotlivých rozlišeních se lišil v závislosti na množství grafické paměti, která byla sdílena s hlavní pamětí (Chip RAM), do které měly přístup zákaznické obvody (Agnus, Denise, Paula, Gary). I přes nejrůznější triky (kdy bylo možno v low res 320x256 použít 256 barev), byl OCS/ECS chipset limitován 6bit grafikou, čili výběrem z 4096 barev. Nativně bylo možné všechny tyto barvy využít v tzv. HAM módu, což znamená "hold-and-modify". Jeho nevýhodou však bylo to, že se jednalo o čistě softwarový mód, který byl pomalý a navíc ze své podstaty vytvářel mezi některými barvami nepříjemné artefakty, které narušovaly dojem z celkově zobrazené scény (více v odkazu). Kde Commodore "vyhrával", to byla implementace zvukových obvodů. Amiga 500 byla schopna bez programátorských triků nabídnout 4 hardwarové kanály ve stereu - dva pro levé, dva pro pravé rozhraní. To vše na frekvenci 28kHz. Každý z kanálů byl nezávislý na ostatních. Mohl mí vlastní hlasitost, efekty, průběh, atd. S vypnutým DMA mohl programátor dosáhnout kvality 14bit při 56kHz (čili odpovídající hi-fi). Vysoká variabilita nastavení zvukových obvodů pomáhala i tomu, že vznikaly pro hry hudby i o 8-12ti kanálech. S použitím MIDI rozhraní Amiga dalece překračovala schopnosti Atari ST, nicméně to nebylo co platné, protože to se dopředu díky vestavěnému MIDI stalo profesionálním počítačem pro skladatele (i tak Amigu používal na skládání hudby např. Jean Michel Jarre, Chris Hülsbeck, David Wittaker, atd. - bohužel stránky se zajímavostmi už k dnešnímu dni neexistují, čili další skladatele není možné určit). Nejdříve byla na trhu Amiga 500 s KS1.2 (většina Amig 500 s červenou, místo zelené power diody). Později se objevil model s KS1.3 (někdo tvrdí, že jediný rozdíl mezi těmito kickstarty tkví v tom, že pod KS1.2 při tažení ikony na nové místo vidíte jen obrys, kdežto u KS1.3 celou ikonu - ale to není pravda) a ECS chipsetem. Oba modely mají k dispozici jako hlavní úložiště disketovou mechaniku, která je schopná číst a zapisovat jak MS-DOS formátované diskety, tak MAC diskety. Kromě toho umí samozřejmě základní 880KB Amiga standard a za pomoci konfiguračních souborů (ty složitější použijete pod Workbenchem via příkaz "mount", ty jednodužší si umí načíst konfiuguraci z BOOT Sektoru) se dostanete na kapacitu až 1,2MB u spolehlivějších DD disket (běžně však maximálně 948-964KB).

Přestože se u Amigy 500 upustilo od interních rozšiřujících slotů, kterými disponuje Amiga 2000, i tak obsahuje dostatek portů externích. Najdete na ní dva porty DE9M pro připojení joystiku a myši, stereo audio (RCA konektory), DB23F konektor pro připojení externí disketové mechaniky (mohou být za sebou zapojeny až tři, nicméně každá z nich si ukousne cenné kilobyty z RAM), RS-232 sériový port (DB25M) a parallelní (DB25F) port. Samozřejmě nesmí chybě monochromatické composit video a regulérní výstup pro monitor - na ten se dá připojit buď TV modulátor, scart kabel nebo přes redukci i VGA monitor (Seznam kompatibilních VGA LCD/LED monitorů nalzenete zde). Anténní výstup z TV modulátoru je nicméně velmi nekvalitní. Na levé straně Amigy (za dvířky, pokud je ještě má) naleznete Zorro II bus, ke kterému můžete připojit jakékoliv kompatibilní zařízení. Nejčasteji harddisk, Fast RAM (případně kombinaci obojího - např. Alfa Power), v poslední době ale i turbokartu ACA.

Na spodní straně Amigy nalezne dvířka, tzv. "trapdoor". Zde se nachází další konektor, do kterého můžete připojit 512KiB až 1.8MB RAM rozšíření. Ta se v systému chová jako Fast RAM, nicméně vzhledem k omezením, která vychází z řešení trapdoor konektoru, je přístup do této paměti jen o málo rychlejší, než do Chip. Proto se mezi mnohými majiteli Amigy označuje spíše jako Slow RAM. Po provedení drobné hardwarové úpravy lze RAM na kartách připojených v trapdoor adresovat jako Chip RAM (s odpovídající revizí čipu Agnus). Samozřejmě i zde platí limit 2MB Chip. Dále se do trapdooru připojovaly například HW emulátory jiných počítačů.

Celý keytop je vytvořen z ABS plastu, který má tendenci s postupujícím časem hnědnout. Existuje řešení, jak Amize vrátit lety zašlou bělost jménem Retr0bright. Názory na tuto proceduru se však různí, stejně jako dosažené výsledky.

Technická specifikace

Grafika

  • OCS (KS 1.2 a 1.3 modely) nebo ECS (1.3 a 500+ modely) chipset. ECS verze chipsetu je schopna softwarově přepínat mezi PAL a NTSC normami
    • Obrazovka se může skládat z několika obrazovek o různých rozměrech a barevných hloubkách.
    • Lze přes sebe přeložit dvě obrazovky a ty nechat "prolnout" (pouze ECS).
    • Bez použití funkce overscan mohou mít rozlišení:
      • OCS - 320 nebo 640 pixelů na šířku, 200/256 nebo 400/512 pixelů na výšku
      • ECS - dtto co OCS plus 1280 pixelů na šířku a 512 pixelů na výšku
    • V lowres rozlišeních se může paleta skládat z 2/4/16/32/64 ExtraHalfBright nebo 4096 HAM barev.
    • V hires rozlišeních se paleta skládá z 2/4 nebo 16ti barev
    • Různé softwarové triky umožňují v lowres zobrazit i 256 barev (např. SPAC) najednou. Krásnou ukázkou je i polská hra Teen Agent, která zobrazuje 256 barev bez jediné chybičky. Rhett Anderson vyvinul techniku zobrazování nazvanou Sliced HAM (nebo též SHAM), která je založena na HAM, ale využívá Copper k přeprogramování registrů palety barev po každé vykreslené řádce. Výhodou SHAM je, že netrpí artefakty jako HAM a lze ho použít i v hires rozlišeních.

edit: 26. 3. 2016 - 23:53: článek bude zítra doplněn